Seminář s Dirkem v Žilině

14.11.2017 Theodora

EastSide Dojo a spol. zase vyrazilo na výlet, tentokrát do Žiliny, kde měl seminář Dirk Muller z Německa. A už dopředu můžu říct, že byl prostě skvělej.

Jelo nás plné auto, což tak původně nemělo být a všichni, kdo seděli vzadu, se těšili, že tam budou sami a spát. Přes počáteční nevraživost spolucestujících mezi sebou, a přesto, že se aikisestra nechtěla podělit o svůj indiánek se svojí sousedkou Theou, zavládla brzo skvělá atmosféra. Tu jsme pak ještě hodně potřebovali, vzhledem k tomu, že jsme většinu cesty spíš stáli, než jeli. Na trénink jsme kvůli tomu dorazili tak pozdě, že jsme ho prostě zmeškali.

Šli jsme tedy aspoň s ostatními na večeři a potom už brzo spát. Byl to vlastně první seminář, na kterém jsme se skoro všichni pořádně vyspali.

Jenom aikisestra Lucie předváděla večerní vystoupení při nafukování své matrace.

Ráno jsme začali pěkně zčerstva, takže nebyl čas ztrácet čas a všichni jsme se topili v potu svém i svých partnerů. Dojo bylo narvané, takže prostorově náročnější lidé trpěli různými traumaty, ale nakonec se podařilo dosáhnout jisté harmonie v pohybu.

Dirk pracoval hlavně s centrem a důraznými vstupy, což bylo skvělé zažívat jako uke, protože jsme pak poletovali tak všude kolem, ale nedalo se to vůbec udělat z pozice toriho a myslím, že to bude chtít ještě pár let tréninku.

Na oběd šla půlka lidí bohužel do jakési čínské restaurace, což nebyl nejlepší nápad, a druhá půlka do jiné restaurace, což prý taky nebyl nejlepší nápad. Potom se Ivan, Viktor, Kuře, Lucie a Thea vydali na nákupy svetru a bot. A tak holky koupily Viktorovi polštář, a sobě tílko a legíny, jak už je tomu u jejich nákupů zvykem. Nicméně z polštáře měl Viktor moc velkou radost a na další semináře bude jezdit už jen s ním.

Mezitím si maskot Foxík, štěně border kolie naší aikidistické spolužačky Anny, chtěl pořád hrát s Ivanovým psem Čakym, a tak byli oba celý seminář mokrý a od bahna, jelikož celé dny šíleně pršelo. Vzniklo mezi nimi přátelství, které se vyznačovalo tím, že Foxík Čakyho stále provokoval a Čaky se vyprovokovat nedal a byl na štěně moc hodný, z čehož jsme všichni měli radost, protože by pak Foxík jistě nepřežil.

Odpolední trénink se nesl v podobném duchu jako ranní. Většina lidí zkoumala nové způsoby provádění technik, například malý Maťo s Ivanem během tréninku nacvičovali zřejmě práci s vitálními body, vypadalo to jako všechno možné, jenom ne aikido, a oba u toho brečeli, myslím, že smíchy. Maťo trochu křečovitě, protože se nemohl hýbat. Pan Kuřátko se nechal inspirovat, a tak s Milanem z Popradu zkoušel nové způsoby zalehávání, což vypadalo, jakoby s ním chtěl navázat zcela jiný než aikidistický vztah. Zkrátka to byly chvíle, kdy nám naši milí spolužáci znemožňovali jakoukoliv seriózní práci, a za to jim moc děkujeme! Následně jsme se rozbili ještě i po tréninku, takže už jsme byli dočista mrtví a rozhodli jsme se, že zůstaneme v dojo, necháme si poslat pizzu a budeme prostě večírkovat doma.

A taky jsme tak udělali. Thea s Dirkem chvíli vedla filozofickou debatu, po které Dirk vypadal takhle:

 

I tenhle večer se šlo spát brzo, až na Rada a Peťa z genkanu, kteří nedělali hanbu svému dojo a vydrželi až do půl čtvrté ráno.

Ráno někteří hodní aikidisti nakoupili jiným válejícím se aikidistům snídani, a to mně třeba například udělalo obrovskou radost a moc jim za to děkuji.

Nedělní trénink se vyznačoval zejména tím, že Dirk omylem prozradil zdroj svých (téměř nadpřirozených) schopností, čehož teď lituje, ale co se stalo, nedá se odestát. Všichni si teď sháníme svého loutkovodiče, abychom i my dokázali cvičit tak mocně.

 

Za nejkrásnějšího aikidistu semináře bychom chtěli vyhlásit Viktora a jeho nový účes, protože tohle jsme tedy ještě neviděli.

 

Úplně naposledy jsme cvičili techniky proti několika útočníkům, kdy došlo k politováníhodné události, při které parta dospělých aikidistů vyhodila jednu nebohou aikidistku za dveře z dojo. Nikdo nechce nikomu nic vyčítat, ale celá věc se jeví jako vrcholně nespravedlivá a v aikidistce vyvolala touhu po pomstě. Takže uvidíme příště.

No a ani jsme se nenadáli a semináři byl konec.

Na cestě zpátky jsme se ještě stavili na vynikajících haluškách s brynzou a pak už nás čekala podobně „rychlá“cesta do Prahy, na které si vždycky říkáme, co se nám na semináři líbilo a nelíbilo. Pan Kuřátko nás překvapil, když nám vážně sdělil, že se mu nelíbilo, že byl při rozcvičce rozlámaný. No, budiž mu to pro příště ponaučením, že se má rozcvičit ještě před rozcvičkou, a my ostatní se spokojíme s tím, že se nám líbilo všechno kromě deště a nedostatku prostoru.

Na semináři jsme se vyřádili, rádi jsme se znovu viděli s Dirkem, který byl ve formě, a díky tomu, že se seminář konal v dojo Maťa Mlynára, mohli jsme si užívat i jeho skvělé sprchy, kávičky a celkově útulnou atmosféru, na které se podíleli úplně všichni. Takže děkujeme všem zúčastněným za príma výlet!

Photo credits go to Tomáš Švec