Seminář s Kaname Arigou v Bratislavě

8.11.2017 Theodora

V pátek 13. jsme se vydali na seminář s panem Arigou, což je taková pravá ruka senseie Enda.

Jenom to není takový nadčlověk, takže se dá občas i pochopit.

Bylo babí léto, krásnější počasí pro chvíle strávené na tatami, a ne venku, jsme si snad nemohli ani přát.

Jelikož jsme měli naše seminářové auto Hepíčko v servisu, vyrazili jsme brzo ráno autobusem (Theo, Ivan a Honza). Byla to skvělá jízda, během které bychom se snad i vyspali, kdyby nám všudy přítomný steward neustále nenabízel nějaké služby, které jsme si ani nepřáli. Ale přežili jsme my i on.

V Bratislavě mezitím stačili vyměnit autobusové nádraží za jiné, což některé z nás překvapilo a nějakou chvíli nám trvalo se zorientovat. Poněkud zmatená Theo se slovy, „tohle se přece nedělá, proč nám to nikdo neřekl“ pobíhala dostatečně dlouho zdánlivě bezcílně kolem, až našla cestu na MHD. Tam jsme si přečetli ranní moudro na sloupu a potom už jsem do dojo dorazili celkem bez problémů.

Na seminář se sjeli lidé z různých států, a většina z nich byla zábavná a milá, takže se cvičilo skvěle.

Ariga ukázal několik vychytávek a cvičení a při jednom si svázal nohy páskem, který se mu pořád rozvazoval, protože někteří vybraní studenti aikido neumí udělat uzel. Ale to nevadí, protože i přesto to bylo zábavné a hned jsme se rozhodli, že to při nejbližší příležitosti vyzkoušíme. Tenhle učitel se vyznačuje skvělou prací s boky a centrem. Váhu přenáší zvláštním způsobem, u kterého stojí skoro pořád na špičkách a pak vypadá jako nějaká divoká šelma. Taky nám prozradil, co Endo myslí, když říká některé věci, jako například „Why“, „Situation changed“ a podobně. Pro všechny, kdo znají Enda a vědí, jak skoupý je na to, své myšlenky aspoň trochu rozvést, to byl balzám na duši.

 

Po ranním tréninku jsme se jako obvykle vydali do fresh marketu na oběd, kde jsme si poslechli naprosto unikátní koncert jisté dámy, což zmiňuji jen proto, že máme na různé bizarní koncerty celkem štěstí, a potom jsme se šli uklidnit na kávičku do naší oblíbené kavárny. Tam už nás vítal Láďa z Boskovic, který dokáže být opravdovým gentlemanem.

Odpolední trénink se nesl v podobném duchu, jen byl o něco pomalejší a víc jsme zkoumali mikropohyby centra. Někdo byl frustrovaný, někdo se snažil, ale většina to brala s nadsázkou, aby se nezbláznila. Například vnímání partnerova centra, které se nacvičovalo tak, že člověk držel své ruce na zádech a břiše svého partnera, cvičili Ivan a pan Kuřátko spolu a vypadali u toho jako zamilovaná dvojice, k pobavení všech ostatních. Škoda, že se nemohlo fotit,byla by to krásná fotka.

Pan Mlynár několikrát na žádost Arigy předvedl úchvatné koshinage jako protitechniku, za což byl odměněn potleskem a bylo na něm vidět, že má opravdu radost, jak je šikovný. Každopádně i tuhle novou vychytávku si nacvičíme.

Večer jsme šli do hospody, kde jsme jedli a pili a kluci to trochu rozjeli, takže jsme se potom veselili docela divoce do pozdních večerních hodin.

Ráno se nám nevstávalo úplně lehce, ale nakonec jsme si pustili pár písniček na YouTube a vyrazili zase cvičit. Ariga naštěstí situaci empaticky chápal, a tak nás netrápil. Cvičilo se uvolněně a příjemně.

Konec celého semináře byl úplně typický, tleskalo se, rozdal se dárek (ačkoliv tentokrát Anka zvolila poněkud netradiční způsob odevzdávání dárku v rohu dojo ve stoje, který se přítomným mistrům moc nelíbil, protože nevyjadřoval patřičnou úctu. Nicméně my jsme na její straně, jelikož argument, „ale tak on taky už stál“, nám přišel postačující.) a vyměňovaly se facebookové účty.

Celkově se nám seminář líbil, senseovi Arigovi se dokonce podařilo vyléčit nás ze smutku, že vlastně nejsme na semináři Roberta Martucciho, kam bychom bývali byli jeli, kdybychom bývali měli auto, a ukázal nám spoustu nových věcí a všeobecně byl moc milý a hodný, takže doufáme, že se s ním ještě někdy uvidíme. 🙂